Odešel Vlastimil Harapes, legenda z největších
Naše nejslavnější baletní hvězda, která zářila i ve světě a zviditelnila a zpřístupnila balet mnohým, herec, zpěvák, moderátor Nočního Mikrofóra, nabízející zamyšlení i lehkost bytí, umělec s velkou pokorou a láskou k profesi i k životu, muž s noblesou a čistým srdcem.
Výstava fotografií z baletů s Vlastimilem Harapesem z archivu Národního divadla.
Vlastimil Harapes = balet. Stal se synonymem baletu a legendou díky svému tanečnímu mistrovství, fyzickým předpokladům, ale i díky velkému charisma, zvláštní radostnosti i skutečnému, nehranému prožitku, kterým prozářil a povýšil všechny své role.
Po absolutoriu Taneční konzervatoře v Praze tančil během let 1971 - 1990 na prknech ND stěžejní role prakticky ve všech titulech. Absolvoval stáž v Choreografickém učilišti A. J. Vaganovové v Petrohradě (1968). V letech 1987–1989 byl sólistou a šéfem baletu Laterny magiky.
Byl stálým hostem Oper am Rhein v Düsseldorfu (Labutí jezero, Orfeus, Kalevala, Duch růže, Sfinx aj.). Hostoval ve Frankfurtu, ve Skotském královském baletu, v římské Akademii tance i Opeře, v Tokyo City Ballet, ve Francii, Belgii, Holandsku, Rakousku, Finsku, Španělsku, Švýcarsku, Řecku, na Kubě, v Austrálii i v dalších zemích.
Na ukončenou taneční kariéru v roce 1990 pak zcela logicky navázalo jmenování do funkce šéfa Baletu ND, který úspěšně vedl až do roku 2002 a ke spolupráci získal např. i choreografa Jiřího Kyliána.
V Národním divadle se podílel na choreografii a režii baletu Popelka (1994), Labutí jezero (1996), Někdo to rád... (1994) a Mauglí (1996). Je spoluautorem libreta dětského baletu Broučci (1992). Působil i jako baletní mistr Baletu ND (do 31. 7. 2009), Státního divadla v Košicích a byl hostujícím pedagogem na Akademii tance v Římě.
V roce 1998 získal čestné členství a čestný řád Ruské akademie uměnovědné a hudební interpretace, v roce 2000 mu Evropská unie umění udělila Evropskou cenu G. Mahlera za baletní výkony. Cenu Thálie 2011 získal za celoživotní taneční mistrovství, v roce 2016 byl uveden do Síně slávy Národního divadlla.
